zpět

Vzpomínky na Mátádží


jagat-mataji-sadhvi-swami-punyanand-bharti-ji

Mátádží – toto jednoduché oslovení, které má hluboké kořeny v indické kultuře, je oslavou matky jako kosmického principu lásky a ochrany. Mátádží je všeobjímající láska a ochrana všech stvoření, blízkých tak, jakoby byla vlastní. Mátádží znamená sílu, sílu láskyplnosti, schopnost prostého života, vycházející z vlídnosti a nevinnosti.

Mátádží znamená také bezpečí, pohlazení, úsměvy a klid. Indická kultura oslavuje matku jako dárkyni života. Postavení matky v rodině je kvalifikováno jako nejvyšší, kterého žena může dosáhnout. Slovo mátádží, matka, pro ženy obecně, vyjadřuje tento nejvyšší respekt.

Rodina

Džagat mátádží sádhví svámí Punjánand Bhártídží, rodým jménem Phúldéví, se narodila před téměř sto lety ve vesnici Nipal. Nipal byl také rodištěm a vzpomínkou na dětství našeho milovaného satgurua hindu dharma samrat paramhanse svámího šrí Mádhavánandadžího, kterého si připomínáme jako Holygurudžího. Zmínky o Mátádží, Gurudžího sestře, lze nalézt v jeho svaté knize Lílá amrit. Mátádží strávila většinu života v obci Rúpávás, kde vychovala pět dětí. Její život byl jednoduchý a čistý. Uctívala boha Šivu a své děti učila lásce a pokoře. Poté, co ztratila manžela, se starala o to, aby děti měly vše, co potřebovaly.

Ve svaté knize Lílá amrit je popsán také život našeho milovaného gurudéva, paramhanse svámího Mahéšvaránandadžího, jejího nejmladšího dítěte. Mátádží měla šest dětí, z nichž dva synové a jedna dcera zemřeli za jejího života. V současné době stále žijí dvě z jejích dcer a velká rodina vnoučat, pravnoučat, neteří a synovců.
Po splnění svých světských povinností Mátádží odešla ze svého domu v Rúpávásu a našla péči a ochranu v ášramu v Džadanu. Zbytek svého života zasvětila božské sévě. Tato malá a křehká stará žena s láskou přijala každého, kdo hledal požehnání a útěchu u jejích nohou. Pouhá její přítomnost v ášramu otevřela srdce všech, a to jak bhaktů, tak i náhodných příchozích.
Byla milována všemi Svámídžího žáky, školními dětmi, pracovníky z Óm ášramu i indickými dělníky, žijícími v domech ášramu. Měla otevřené, milující srdce. Ke každému se chovala se stejnou láskou, Její srdce bylo plné něhy. Vždy, když opustila svůj pokoj, za ní přicházeli lidé pro úsměv a vlídné slovo. Všude byla obklopena lidmi.

mataji family mataji students

Každodenní život v ášramu

Mátádží každé ráno začínala den koupelí a zpěvem áratí. Ráno také vykonala púdžu v Šiva mandiru. Poté se radostně posadila se svou málou na kamenných schodech. V době oběda k ní byly děti ze školy přitahovány jako hejno žlutých motýlů. Večer při cestě k Bhakti ságaru, se děti dohadovaly a přetlačovaly o to, kdo ji povede z jedné strany a kdo z druhé, kdo ponese její polštář na sezení a kdo vezme její hůl.

Mátádží milovala děti. Mluvila s nimi vážně jako s dospělými a nikdy se na nikoho nezlobila.

Při každém úplňku dávala metařům a uklízečům malé dárky. Mluvila s holuby, kteří přilétali na schody Šiva mandiru. Také hladila koně, kteří se v době, kdy byla po monzunech zelená tráva, volně procházeli po ášramu a loudili na ní pamlsky. Ášramoví psi často přibíhali k její posteli, aby ji pozdravili. Všichni pro ni byli mithé bété - sladké děti.

Při svých jízdách na vozíku se ráda zastavila u brány Tálábu a vhodila do něj hrst prašádu. S obdivem se dívala na rozsáhlou vodní plochu a pozorovala ptáky, kteří k ní přilétali.

Mátádží se zastavila i u druhé brány vedoucí k Óm ášramu a požehnala vchodu hrstí prašádu. Také počítala, kolik už bylo postaveno podlaží. Přestože její oči byly už slabé, vždy napočítala tři patra. Pozorovala dělníky, kteří tam kmitali jako mravenci. Když byla budova opuštěná, ptala se, kam se všichni poděli. Mátádží s radostí sledovala, kolik nímových stromů roste v Džadan ášramu.

mataji prashad mataji student mataji life ashram


Oslavy

Mátádží se pravidelně účastnila všech oficiálních oslav v ášramu, kde speciálně pro ni bylo vyhrazeno čestné místo. Abychom jmenovali alespoň některé oslavy - Den nezávislosti Indie, púdži v Šiva mandiru nebo pálení Hóliky během svátků Hólí. Rovněž si nenechala ujít obřad polévání Šivalingamu během noci Šivarátrí.

mataji at celebrations mataji at celebrations mataji at celebrations

Góšala

Mátádží ráda chodívala do Góšaly nakrmit krávy. Během posledních pěti let se to stalo téměř pravidlem. Na klíně mívala velký pytel čapátí jako prašád pro gau-mátá a malý sáček s bílými kuličkami zvanými makan. V den púrnimy krávy dostaly speciální prašád – kuličky ladu.

Lidé z Góšaly se s Mátádží rádi setkávali a vítali ji s velkou úctou. Přicházeli se sepjatýma rukama, aby získali její daršan a dostali prašád. Mluvila s každým z nich jakoby to byly její vlastní děti.

Každá kráva dostala jednu čapátí a natahovala krk, aby o ni nepřišla. V podvečerním slunci sedávala Mátádží v Góšale a povídala si s mlékaři. Na zpáteční cestě jsme míjeli vůz s mlékem, který většinou řídil svámí Phúlpurídží. Pokaždé zpomalil, pozdravil Mátádží a ptal se, jak se má.

mataji in gosala mataji in gosala mataji in gosala

Čas na čaj

Kdekoli se Mátádží objevila, byli k ní přitahováni indičtí dělníci, muži, ženy a zejména děti. Obyvatelé domů ji často zvali na čaj a na jídlo. Když se narodilo dítě, Mátádží si nemohla nechat ujít oslavu. Vždycky se cítila velmi šťastná ve společnosti obyčejných venkovských obyvatel. Atmosféra kolem ní byla vždy plná lásky, porozumění a bezpečí. Když jste seděli vedle ní, mohli jste cítit, jak se vaše srdce chvěje štěstím.

tea time with mataji tea time with mataji tea time with mataji

Na cestě

Čas od času Mátádží na několik dní opustila ášram, aby navštívila svou rodinu a svůj dům v Rúpávásu. V létě 2010 zůstala několik týdnů v ášramu v Rání a také jela do své rodné vesnice Nipalu.

Setkání, popovídání se starými přáteli a pobyt ve známém prostředí na ni měl velký vliv. Lidé přijížděli z dálky, aby se s ní mohli setkat, vyjádřit jí velkou úctu a zájem. Kdekoliv byla, ať už v Rúpávásu, Nipalu nebo Rání, ráno a večer zpívala áratí a opakovala mantru s málou.
Mátádží měla velmi ráda bhadžany. Často jsme je zpívali u její postele, ona ráda naslouchala a vzpomínala na Gurudžího slova. Při jídle vždy nejprve myslela na druhé a nikdy nedala nic do úst, dokud jsme nedali nějaké čapátí psům, kteří čekali venku. Ráno Mátádží sedávala ve velké zahradě s mnoha ovocnými stromy.
Také jsme chodívali do lesíka s chrámem Ganéšdžího, kde vždy seděla a zpívala skupina žen. Byla tam připravena židle speciálně pro Mátádží… Atmosféře vládl klid a mír a všichni si užívali jejího daršanu. Navštívili jsme i chrám Sáí Báby a poseděli v pěkné zelené zahradě.

mataji on the road mataji on the road mataji on the road

Závěrem

Všichni Svámídžího žáci při příjezdu do Džadanu pocítili mimořádné požehnání a velké štěstí, protože přijali daršan u jejích nohou. Měla všechny karmajogíny a studenty z ášramu ve svém srdci a všichni svámíové byli jako její vlastní děti. Žila život v ášramu, aniž by byla od čehokoliv oddělena a její žehnající ruka měla stejnou moc jako svatý nektar.

Jednou dostala otázku. Bylo to v nemocničním pokoji v Džódhpuru. Neznámá žena se s velkým obdivem a úctou zeptala, zda svámí Mahéšvaránandadží je její syn. Mátádží se posadila na posteli, se sepjatýma rukama se podívala ženě do očí a velmi prostě řekla: "On není můj - On patří Bohu"

Mátádží opustila tento svět 2. července 2011. Jejím životem jsme všichni byli obohaceni a inspirováni. Její duchovní energie, nekonečná laskavost a prosté chování zůstane v našich srdcích a myslích navždy. Způsob jejího mluvení, smíchu, vyprávění a pokora, se kterou přijala všechny události ve svém životě. Byla to láska a soucit, s nimiž se starala o nás o všechny, všechny děti, které přišly k ní.

Mátádží představovala v džadanském ášramu manifestaci Božské matky jako mocné Šakti.

mataji mataji kamal

Gajátrí, Česká republika

hospital

Nemocnice

Lékařská pomoc a podpora v odlehlých oblastech Indie.


Číst dál >

school

Škola

Charitativní škola založená pro chudé vesnické studenty.


Číst dál >

talab

Shromažďování dešťové vody

Dodávka pitné vody pro oblasti postižené suchem.


Číst dál >